Životní prostředí a zdraví

Veškeré vrtné práce i povrchové technologie budou umístěny v areálu bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad, veřejné prostory tedy narušeny nebudou.

Když odhlédneme od účelu vrtu, liší se geotermální vrty a produkční hydrogeologické vrty svoji obvyklou hloubkou a konstrukcí. Cílem hydrogeologického vrtu je zastihnout zvodnělou část horninového prostředí tzv. kolektor, kde je hornina nasycena podzemní vodou. V části vrtu, která zasahuje do kolektoru má pažnice (ocelová či plastová trubka) vystrojující vrt děrování (perforaci). To umožňuje čerpání vody přitékající do vrtu. Hloubka hydrogeologických vrtů je obvykle do 200 m, ale mnohem častěji řádově méně v prvních desítkách metrů. U geotermálních vrtů se naopak většinou cílí na co největší dosažitelnou hloubku, avšak s ohledem na ekonomickou náročnost projektu. Důvodem je fakt, že s rostoucí hloubkou vrtu roste okolní teplota horninového prostředí a množství tepelné energie, kterou jsme schopni získat. Geotermální vrty pro vytápění jednotlivých budov mají hloubky obvykle od 50 do 200 m, pro vytápění větších komplexů budov, či obytných čtvrtí mohou být použity vrty s hloubkou do 500 m a pro velké geotermální zdroje produkující velké množství tepla, případně i elektrickou energii jsou využívány vrty s hloubkou obvykle 2 až 5 km. Konstrukce geotermálních vrtů může být různá. U mělkých geotermálních vrtů využívající pro čerpání tepla tepelného čerpadla je konstrukce vrtu obvykle uzavřená, kdy nedochází ke styku teplonosného média s horninovým prostředím. Při využívání tepla ze středně hlubokých a hlubokých hydrotermálních zdrojů, případně tepla suchých hornin (hot dry rock) se konstrukce vrtu podobá otevřenému hydrogeologickému vrtu, avšak tyto vrty jsou podstatně hlubší a využívají hluboké kolektory, které nejsou vhodné pro zásobování pitnou vodou.

Zásobování obyvatelstva vodou je základním, zásadním a prioritním požadavkem využívání přírodních zdrojů. S ohledem na tento fakt jsou budovány a konstruovány geotermální vrty tak, aby v žádném případě nedošlo k ovlivnění jak kvality, tak i dostupného množství podzemních vod. V případě projektů geotermálního centra RINGEN budou geotermální vrty tepelného uložiště uzavřeného typu, takže nebude docházet k žádnému kontaktu teplonosného média s podzemními vodami. Budoucí hluboké geotermální vrty budou sice otevřené, ale v podstatně větší hloubce přes 2 km a nedojde tak ke kontaktu se zdroji podzemních vod křídové pánve, které se nachází v hloubce do 200 m. Navíc v rámci výzkumných projektů je počítáno i s výstavbou hydrogeologických vrtů. Tyto ale nebudou za účelem odběru vod, ale jejich úkolem bude naopak monitoring stavu a kvality podzemních vod.

Každý projekt vrtání už při přípravě podkladů zohledňuje přítomnost zdrojů podzemních vod a hodnotí rizika pro tyto zdroje. Kromě technického řešení vrtu je nedílnou součástí vrtného projektu i hydrogeologické posouzení, které má za cíl eliminaci rizik projektu. Geotermální vrty jsou vrtány tak, aby nedocházelo k poškození zvodní z pohledu jejich kvality, tak i tlakově hydraulických poměrů v kolektoru. Je pravda, že k jistému ovlivnění blízkého okolí budovaného vrtu může dojít v průběhu jeho vrtání. Dočasné tlakové ovlivnění okolí se může projevit do vzdálenosti prvních desítek metrů a je dočasné po dobu konstrukce geotermálního vrtu. Po jeho dokončení se tlakové poměry ve zvodni vrací do původního stavu. Pro vrtání se používají ekologicky nezávadná činidla a biologicky rozložitelná maziva. Riziko kontaminace vodních zdrojů je tak naprosto minimální.

Základní limity pro venkovní hluk jiný než z dopravy jsou pro denní provoz (6 - 22 hod.) 50 dB, pro noční provoz (22 - 6 hod.) 40 dB.